Není tomu tak dávno, co jsme prodávali z našich garáží a dvorků. Tradice se, zdá se, ujala dobře a přežila by možná i beze mne. Do příštích garážových prodejů je sice zdánlivě daleko, ale znáte to Halloween, Mikuláš, Vánoce, Nový rok, mrk mrk, Velikonoce, Garáž…
A tak jsem se vám, kdo se chystáte nebo přemýšlíte na jaře otevřít krám, rozhodla zpříjemnit zimu takovou výzvou. Vezměte to zgruntu!
Ne všichni mají čas, chuť a mnohdy energii sledovat nejnovější trendy ve všech odvětvích a už vůbec ne málem na poli psychologie. Možná i k nim se ale doneslo, že uklidit si v domě často významně pomůže uklidit si v hlavě. Čím míň věcí nás totiž v životě vyrušuje, tím kreativnější můžeme být a hlavně neztrácíme čas staráním se o ně, v podstatě nás ty věci svazují.
Poslední dobou, a s nástupem dětí do vzdělávacích institucí, piluju organizaci, optimalizaci a logistiku na nejvyšší úrovni. Život se celé rodině snažím zjednodušit tak, aby nám přes všechny povinnosti zbýval čas i na nás samotné. Dny se navíc neúprosně krátí. A neustále mne překvapuje, kam až jdou hranice spokojeného života posunout. S jakým málem a jaké málo dokáže člověka udělat šťastným. To štěstí vážně není v těch věcech, už si toho všimly i děti. A tak jsem potkala minimalismus. Jsem teprve na cestě, zbavuju se starých nánosů a ještě nás čeká dlouhá cesta, ale i cesta je cíl. Napadlo mne tedy, že někoho, kdo je takový věčně nespokojený, unavený a uhoněný, by to mohlo inspirovat a zároveň tím podpořím můj GS, který do skládanky zapadá skvěle. Jak se zbavit věci? Přece nejlépe v sousedství, bez starostí, bez práce, peníze na ruku, žádná pošta, noví známí….etc
Navíc, Černošice mají bohužel nemalé zkušenosti s nezvanou vodou. Lidé, kteří jsou nuceni opustit svůj dům si s sebou nakonec stejně musí vzít jen to nejnutnější, nejdůležitější a srdci nejmilejší. Všechno ostatní jsou jen věci, bez kterých se dokážeme dokonale obejít a co víc, uleví se nám, když je mít vůbec nebudeme.
Bea Johnson, propagátorka ZERO WASTE životního stylu, na tohle kouzlo přišla, když se stěhovala do menšího bytu a po čase zjistila, že věci, které nechala v původním domě, jim vůbec v životě nechybí. Změnila životní styl, žije minimalisticky a přednáší o životě bez odpadu. Bea svůj životní styl dohnala do extrému, ale i malá inspirace do života každého z nás je prostě posun. Nás inspirovalo její nakupování, eliminuji plastové obaly, co to lze, mám látkové sáčky, do kterých nakupujeme ovoce, zeleninu i pečivo. Spotřeba igelitových sáčků při každodenních nákupech je alarmující. Zkuste si týden do nějaké separátní nádoby pečlivě ukládat použité igelitové sáčky, které přinesete z obchodů, je to opravdu až nečekané množství. A ruku na nos, kdo z vás poctivě igelitky třídí do plastu a kdo je jen tak zmuchlá do odpadků? Ale to je jiná kapitola, vrátím se zpátky k takzvané debordelizaci domu.
Na kompletní debordelizaci potřebujete každopádně plán a čas. Trošku šílená, ale já ji chápu, je japonská úklidová guru Marie Kondo, která radí vyházet z domu i ze života všechno, co vám prostě a jednoduše nedělá radost. Kondo mluví o tom, že máte prostě vytáhnout plastové pytle, VŠECHNY věci rozdělit podle kategorií /oblečení, knížky, papíry, drobnosti, sentimentální věci/ a všechno, co vám nedělá radost vyhodit do kontejneru. Zbytek věcí (bývá jich prý kolem 25%) pak pečlivě v domácnosti zorganizujete do úhledných komínků a krabiček. KAŽDÁ vaše věc pak bude mít svoje místo / svůj domov. Její systém ukládání oblečení je fantastický. Zejména u dětského oblečení je to skvělý pomocník. Děti mají přehled, neboří komínky, dokáží se to snadno naučit i samy „rolovat“. Pokud nějak bojujete s uspořádáním šatníků nebo šatníku pro více dětí najednou, jednoznačně doporučuji vyzkoušet, hledejte pod heslem Konmari.
Vyhodit věci je jistě radikální a v jistém smyslu účinná metoda, ale na můj vkus je krajně neekologická! Věci můžete buď rozdat, i když před tím Marie Kondo varuje, prodat, darovat na charitu nebo nakonec nějak ekologicky vyhodit. Při vyhazování věcí do odpadu se snažte co nejvíce recyklovat, dejte si tu práci, tolik vás to nezdrží a vaše ekologická stopa bude zas o kousek menší.
Zlatá střední cesta je vzít si z filozofií obou dam útržky a poskládat si to tak, jak to je člověk při svém vytížení schopen a ochoten zvládnout.
Projít takhle celý dům, vzít každou věc do ruky a zeptat se sám sebe, jestli mi dělá nebo nedělá radost, jestli bych si ji koupila znovu, jestli jsem ji v posledním půl roce vůbec měla v ruce, kde se tu vůbec vzala …..to prostě trvá
Doporučuji tedy začít hned;-) A na jaře se vidíme u plných krámů 😉